Mukopolysacharidosa – typ I.

Syndrom Hurler, Syndrom Scheie, Syndrom Hurler/Scheie

1 ze 100 000

dětí trpí syndromem

Všechny typy mají v různé míře vyznačeny následující patologické příznaky: – časté rýmy s výtokem, zvětšení nosních a krčních mandlí, deformace hrudního koše, dýchací problémy, postižení chlopní a srdeční svaloviny celkově, bývá vysoký krevní tlak, časté jsou problémy oční – zkalení rohovky či zelený zákal a poruchy zraku, většinou bývají poruchy sluchu. Zvětšení jater a sleziny, časté kýly. Nezřídka, vidíme zažívací problémy, časté průjmy, deformace obratlů, omezení hybnosti kloubů, ruce jsou krátké a široké s tlustými prsty, nechybí vykloubení kyčelních kloubů, při chůzi jsou končetiny ohnuté. Rty odulé, jazyk zvětšený. Později časté zaskakování, zvracení. Jednou z možností léčby se jeví transplantace kostní dřeně.

Syndrom Hurler

Touto formou trpí 1 ze 100000 dětí, dědičnost je recesivní. Růst se většinou koncem 1. roku zpomalí a ustane ve věku okolo 3. let. Inteligence je omezená, dochází ke střádání do mozku. Dítě již naučené postupně zapomíná. Vzhled je nezvyklý, hlava velká, nos široký a plochý, jazyk zvětšený, taktéž břicho, typická je charakteristická chůze, jakoby těžká a zeširoka. Velmi časté jsou problémy s dýcháním, záněty plic. Podle míry postižení je omezena i délka života. Děti umírají často do deseti let věku.

Syndrom Scheie

U tohoto tzv. „lehkého“ typu onemocnění je inteligence normální, frekvence výskytu je cca kolem 1 : 500 000, výška 150 cm a více. Postupně však dochází k nejrůznějším postižením kloubů, jejich pohyblivost je omezena. Ve starším věku mohou děti trpět značnými bolestmi. U syndromu Scheie hovoříme o dožití i několik desítek let. Je k dispozici rovněž enzymová terapie.

Syndrom Hurler/Scheie

Inteligence není výrazně poškozena, jsou patrná těžká postižení tělesná. Frekvence výskytu 1 : 115 000.

Léčba

Nezbytnou součástí léčby všech pacientů s MPS je sociální a symptomatická terapie. Původně byla paliativní a podpůrná léčba jedinou metodou pro postižené pacienty, která zahrnovala kromě sociální pomoci i rehabilitaci a dechovou rehabilitaci, podporu dýchání (tracheotomie a „CPAP-continuous positive airways pressure“), transplantaci srdečních chlopní u srdečního selhávání, ortopedické korekce kostních abnormalit.

V 80.letech minulého století byla poprvé realizována transplantace kostní dřeně. V současné době představuje transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT) z kostní dřeně nejúčinnější léčbu a metodu volby u pacientů s nejtěžší formou MPS I, u kterých hrozí rozvoj postižení CNS. Podmínkou účinnosti transplantace (HCST) je nejen HLA identický dárce v rodině nebo v registrů dárců ale i včasná diagnostika onemocnění (obvykle do 2 let věku), tedy ještě před rozvojem psychomotorické retardace. Samotná transplantace však má i určité riziko, například že transplantované buňky se tzv. nepřihojí. Metoda HCST není účinná u dětí s MPS I a významnějším postižením funkce CNS.

Technologický vývoj v oblasti rekombinantních proteinů v posledních dvou dekádách umožnil vývoj tzv. „enzyme replacement therapy“ (ERT, enzym substituční terapie). První úspěšná ERT byla provedena v devadesátých letech 20.století u pacientů s Gaucherovou nemocí, několik posledních let se používá i u pacientů s MPS I. Lékem volby je rekombinantní varianta enzymu alfa-L-iduronidázy, který je komerčně dostupný pod názvem Aldurazyme®. Přípravek je aplikován intravenózně v kapací infuzi v týdenních intervalech. Jelikož enzym neproniká hemato-encefalickou bariérou, nemůže neovlivnit ani zabránit eventuálnímu rozvoji postižení CNS. Samostatná enzymoterapie je proto indikována u mírnějších forem MPS I bez významného postižení funkcí mozku. ERT se však úspěšně používá u malých dětí s těžkou formou MPS I před a v průběhu přípravy na transplantaci HCST. ERT je indikována i u některých pacientů s MPS I po transplantaci.

Ve fázi výzkumu je i perorální substrát-inhibiční terapie MPS I pomocí malé molekuly. Také genová terapie MPS I je dosud jen ve fázi výzkumu na úrovni experimentálních zvířat.